Determinace produktu v třísektorové ekonomice
Publikováno: 20.5.2017

Vliv vlády na formování rovnovážné produkce v třísektorové ekonomice. Ekonomická úloha vlády a výdajové multiplikátory.
- vládní sektor
- čisté daně
- výdajový multiplikátor
Třísektorový model ekonomiky je postaven na následujících předpokladech:
- existují domácnosti (C), firmy (I) a stát (G) - uzavřená ekonomika
- fixní cenová hladina - reálné a nominální veličiny jsou identické - krátké období
- reálný produkt se nachází pod potenciálním produktem (Y*) - existence produkční mezery a nezaměstnanosti
Uzavřená ekonomika je ekonomika, která se neúčastní zahraničního obchodu a HDP ekonomiky je spotřebováno pouze domácím obyvatelstvem.
Rovnováha na trhu zboží a služeb nastavá v případě, kdy je reálný produkt (Y) roven objemu plánovaných výdajů ekonomických subjektů (AD). V grafickém vyjádření (obrázek níže) nastává makroekonomická rovnováha třísektorové ekonomiky v bodě E2, kde platí rovnost Y2 a AD2. V bodě rovnováhy E2 jsou neplánované investice do zásob nulové.
Makroekonomickou rovnováhou na trhu statků a služeb se více zabývá kapitola Úvod do teorie determinace produktu.
Rovnováha třísektorové ekonomiky
YE = AE = AD (v bodě E2 na obrázku)
AE ... skutečné agregátní výdaje
YE ... celkový produkt (důchod) v rovnovážném stavu
AD ... agregátní poptávka
C ... spotřební výdaje domácností na nákup zboží a služeb
I ... plánované investiční výdaje firem
G ... vládní nákupy zboží a služeb
IU ... neplánované investice do zásob

Vládní výdaje na nákup statků a služeb (G) posouvají přímku agregátní poptávky rovnoběžně nahoru do nového rovnovážného bodu E2, který odpovídá vyššímu výstupu ekonomiky. Vládní výdaje stimulují agregátní poptávku a tlačí na růst HDP a zaměstnanosti.
Vládní výdaje na nákup statků a služeb mají stejně jako investiční výdaje multiplikační efekt. U vládních výdajů však existuje ještě efekt vytěsnění soukromých výdajů citlivých na úrokovou sazbu. Růst vládních výdajů zvyšuje agregátní poptávku a produkt (důchod). Růst produktu zvyšuje poptávku po penězích (Md), která je jeho rostoucí funkcí. Při fixní peněžní zásobě (Ms) vzroste úroková míra a poklesnou soukromé spotřební a investiční výdaje, které jsou na růst úrokové sazby citlivé.
↑ G → ↑ AD → ↑ Y → ↑ Md (při fixní Ms) → ↑ i → ↓ C a I → ↓ AD → ↓ Y
Efekt vytěsnění však ve výdajovém modelu neexistuje, neboť nezachycuje trh peněz. Efekt vytěsnění je řešen v rámci modelu IS-LM a Mundell-Flemingově modelu otevřené ekonomiky, které spojují trh statků a služeb a trh peněz.
Úloha vladního sektoru v ekonomice
Ekonomickou úlohou vlády je výběr daní (osobní daně, spotřební daně atd.) a poskytování transferů domácnostem (např. podpora v nezaměstnanosti, starodní důchody, sociální dávky atd.). Celkové daně (TAT) lze rozložit na dvě složky:
- autonomní daně (TA) - daně nezávislé na výši důchodu (např. majetkové daně)
- indukované daně (t·Y) - daně závisle na výši důchodu - osobní důchodová daň, kde t je sazba důchodové daně
Vládní sektor na jedné straně stimuluje agregátní poptávku a celkový produkt vládními nákupy. Na druhé straně snižuje spotřebu domácností zavedením čistých daní (daně mínus transfery).
Disponibilní důchod domácností a spotřební funkce
Zavedením sektoru vlády dochází ke změně ve výši důchodu domácností. Důchod již není identický s produktem. Důchod snížený o daně a zvýšený o transfery se označuje jako disponibilní důchod.
Disponibilní důchod
YD = Y - TAT + TR = Y - TA - t·Y + TR = (1 - t)·Y - TA + TR
YD ... disponibilní důchod
Y ... důchod
TA ... autonomní daně
t·Y ... indukované daně
TR ... transferové platby
Spotřební výdaje domácností jsou funkcí běžného disponibilního důchodu.
Spotřební funkce
C = Ca + c·YD
Ca ... autonomní spotřeba
c ... mezní sklon ke spotřebě
YD ... disponibilní důchod
Multiplikátor třísektorové ekonomiky
Z rovnovážného stavu lze odvodit multiplikátor třísektorové ekonomiky.
Pokud by byla důchodová sazba daně rovna nule byl by multiplikátor třísektorové ekonomiky identický s multiplikátorem dvousektorové ekonomiky. Zvýšení autonomních výdajů by mělo stejný vliv na agregátní poptávku.
Protože je uvažována situace s důchodovou daní, je výdajový multiplikátor třísektorové ekonomiky nižší než ve dvousektorové ekonomice a přímka agregátní poptávky je plošší (viz obrázek). Čím nižší je mezní sklon ke spotřebě a vyšší důchodová sazba daně, tím plošší je AD. Poloha AD1 je výše než AD0 právě o výši autonomních výdajů v třísektorové ekonomice (-c·TA, c·TR, G).

Výdajový multiplikátor s daňovou sazbou (t > 0)
Y = AD
Y = C + I + G
Y = Ca + c·YD + I + G
Y = Ca + c·(Y - TA - t·Y + TR) + I + G
Y = (1/[1 - c·(1 - t)]) · (Ca - c·TA + c·TR + I + G)
Y = α3 · A
A ... agregátní autonomní výdaje (Ca - c·TA + c·TR + I + G)
α3 ... výdajový multiplikátor 1/[1 - c·(1 - t)]
Rovnovážná produkce třísektorové ekonomiky je dána součinem výdajového multiplikátoru a výší autonomních výdajů. Rovnovážná produkce je vyšší než autonomní výdaje, což je dáno právě multiplikačním efektem autonomních výdajů.
Výpočet rovnovážné produkce
Spotřební funkce ekonomiky je popsána rovnicí C = 200 + 0,75·YD.
Plánované investice firem jsou 200 mld. Kč.
Vládní výdaje jsou 150 mld. Kč, autonomní daně 50 mld. Kč, transferové platby domácnostem 80 mld. Kč a sazba důchodové daně je 15 %.
Jaká je výše rovnovážné produkce?
Y = Ca + c·YD + I + G
Y = Ca + c·(Y - TA - t·Y + TR) + I + G
Y = 200 + 0,75·(Y - 50 - 0,15·Y + 80) + 200 + 150
Y0 = 2,76 · 647,5 = 1 786 mld. Kč
Změna autonomních výdajů a důchodové daně
Změna autonomních výdajů (vládní výdaje na nákup statků a služeb, daně a transferové platby) a změna sazby důchodové daně implikují novou tržní rovnováhu.
Změna vládních výdajů
ΔY = (1/[1 - c·(1 - t)]) · ΔG = αG · ΔG
Změna autonomních daní
ΔY = - (1/[1 - c·(1 - t)]) · cΔTA = - αTA · ΔTA
Změna sazby důchodové daně
ΔY = - (1/[1 - c·(1 - t1)]) · c Y0 Δt = - αΔt · Y0 Δt
Změna transferových plateb
ΔY = (1/[1 - c·(1 - t)]) · cΔTR = αTR · ΔTR
Y1 = Y0 + ΔY
Y0 ... původní rovnováha
Y1 ... nová rovnováha v důsledku změny autonomních výdajů
V třísektorové ekonomice je multiplikátor vládních výdajů vyšší než multiplikátor autonomních daní nebo transferových plateb. Pokud jsou vládní výdaje zvýšeny o 1 korunu, je celá koruna určena na zvýšení agregátní poptávky. Pokud jsou sníženy daně nebo zvýšeny transferové platby o 1 korunu je dodatečný disponibilní důchod rozdělen na spotřebu a úspory. Agregátní poptávka je tedy zvýšena pouze o c·1 koruna. Úspory představují spolu s daněmi únik ze spotřebních výdajů domácností.
Změna autonomních daní - pokračování předchozího příkladu
Vláda se rozhodla v rámci fiskální expanze snížit daňové zatížení domácností a snížila daň z nemovitosti o 20 mld. Kč.
Jaký vliv bude mít snížení daní na rovnovážný výstup ekonomiky a zaměstnanost?
ΔY = - (1/[1 - c(1 - t)]) · cΔTA
ΔY = - 2,07 · (- 20) = 41 mld. Kč
Y1 = Y0 + ΔY
Y1 = 1 786 + 41 = 1 827 mld. Kč
Snížení autonomních daní zvýšilo agregátní poptávku a produkt o 41 mld. Kč a míra nezaměstnanosti poklesla.
↓ TA → ↑ AD → ↑ Y → ↓ míra nezaměstnanosti

- HAMERNÍKOVÁ, B., MAAYTOVÁ, A. A KOL: Veřejné finance. ASPI 2007, Praha. Třetí vydání, 364 stran. ISBN 978-80-7357-301-0
- HOLMAN, R.: Markoekonomie. Středně pokročilý kurz. C. H. Beck 2010, Praha. Druhé vydání, 424 stran. ISBN 978-80-7179-861-3
- MACH, M.: Markoekonomie II pro magisterské (inženýrské) studium. 1. a 2. část. MELANDRIUM 2001, Slaný. Třetí vydání, 367 stran. ISBN 80-86175-18-9
- PROVAZNÍKOVÁ, R., VOLEJNÍKOVÁ, J.: Makroekonomie - cvičebnice. MELANDRIUM 2003, Slaný. Druhé vydání, 379 stran. ISBN 80-86175-23-5
- SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D.: Ekonomie. Nakladatelství Svoboda 1995, Praha. Druhé vydání, 1011 stran. ISBN 80-205-0494-X
