Finanční analýza podniku

Finanční analýza slouží jako nástroj pro finanční řízení podniku. Kvantifikuje dopady rozhodování managementu na výkonnost podniku, hodnotí finanční trendy a vytváří základ pro řízení budoucího vývoje. Cílem finanční analýzy je posoudit finanční zdraví podniku a identifikovat silné a slabé stránky hospodaření.

Interní a externí finanční analýza

Interní finanční analýza slouží pro potřeby podniku. Uživatelé interní analýzy jsou zejména finanční manažeři, finanční analytici a vlastníci společností. Interní analýza je zdrojem informací pro rozhodování o optimální kapitálové struktuře, dividendové politice, o cenách výrobků a služeb, slouží ke zjištění dostatečné likvidity a rentability společnosti atd. Vlastníkům slouží jako kontrolní nástroj, zda manažeři zhodnocují jejich vložené prostředky a zvyšují hodnotu podniku.

Externí finanční analýzu provádějí banky, investoři, obchodní partneři, burzovní makléři, státní instituce, konkurenční podniky atd. Cílem je zjistit, zda je společnost dostatečně solventní, jaký je její investiční potenciál, jaká je rizikovost investice do akcií společnosti apod.

Zdroje dat pro finanční analýzu

Zdrojem informací pro finanční analýzu jsou především finanční výkazy - rozvaha, výsledovka, přehled o peněžních tocích a výroční zpráva.

Rozvaha poskytuje informace o stavu a struktuře aktiv společnosti a zdrojích, ze kterých byla aktiva pořízena. Výkaz Z/Z neboli výsledovka poskytuje informace o tvorbě a užití hospodářského výsledku. Výkaz cashflow informuje o peněžních tocích do společnosti a ven ze společnosti.

Neveřejně dostupné zdroje informací jsou různé vnitropodnikové přehledy, kalkulace a směrnice.

Nástroje finanční analýzy

Finanční analýza podniku zahrnuje analýzu trendů (horizontální a vertikální), výpočet poměrových ukazatelů, pyramidové rozklady vrcholových finančních ukazatelů a predikční modely finanční tísně.

Vypočtené poměrové ukazatele lze dále zpracovávat matematicko-statistickými metodami dle potřeb finančního analytika (např. regresní a korelační analýza).

Poměrové ukazatele

Poměrová analýza je základním nástrojem finanční analýzy. Poměrové ukazatele vznikají poměrem 2 absolutních ukazatelů (např. poměr čistého zisku a tržeb). Výhodou je, že redukují údaje lišící se podle velikosti společností a umožňují mezipodnikové srovnání. Mezipodnikové srovnávání by mělo být prováděno pouze v rámci daného oboru.

Výsledkem poměrové analýzy jsou informace týkající se kapitálové struktury a zadluženosti podniku, schopnosti podniku hradit krátkodobé závazky a využívat efektivně aktiva při podnikové činnosti a schopnosti managementu zhodnotit prostředky vlastníků podniku. Poslední oblastí jsou poměrové ukazatele kapitálového trhu, které se týkají pouze společností kótovaných na burze cenných papírů.

Představíme si 3 základní poměrové ukazatele, které jsou ve finanční analýzy velmi frekventované. Prvním ukazatelem je rentabilita tržeb (čistá zisková marže), která je dána poměrem čistého zisku (Z) a tržeb (T)

Druhým ukazatelem je obrat celkových aktiv, který vyjadřuje schopnost managementu společnosti využívat aktiva ke generování tržeb. Ukazatel je dán poměrem celkových aktiv (A) a tržeb společnosti (T)

Posledním ukazatelem je poměr finanční páky, který vyjadřuje schopnost managementu zvyšovat rentabilitu vloženého kapitálu pro vlastníky společnosti. Ukazatel je třeba dávat do souvislosti se zadlužením společnosti. Je dán poměrem celkových aktiv (A) a vlastního kapitálu (VK) společnosti

Pyramidové rozklady finančních ukazatelů

Dalším nástrojem finanční analýzy jsou pyramidové rozklady, které jsou založeny na rozkladu vrcholového finančního ukazatele na dílčí vysvětlující ukazatele. Mezi dílčími ukazateli existují aditivní a multiplikativní vazby (+, −, ·, ÷).

Nejznámější je Du Pontův rozklad rentability vlastního kapitálu (ROE) na čistou ziskovou marži, obrat aktiv a finanční páku

Vzhledem k tomu, že mezi ukazateli je multiplikativní vazba, lze jejich příspěvky k meziroční změně ROE vyjádřit například pomocí logaritmické metody. Rozklad změny ROE mezi 2 obdobími může být sledován v absolutní nebo relativní formě.

Logaritmický rozklad relativní změny ROE

Předností této metody je možnost vyjádřit relativní příspěvky jednotlivých finančních ukazatelů k relativní změně vrcholového ukazatele prostým součtem. Pro logaritmický rozklad Du Pontovi rovnice ROE platí

ΔROE_Z/T ... změna ROE v důsledku změny čisté ziskové marže, ΔROE_T/A ... změna ROE v důsledku obratu aktiv, ΔROE_A/VK ... změna ROE v důsledku změny finanční páky

ΔROE na levé straně rovnice je relativní změna rentability vlastního kapitálu mezi obdobím t a předchozím obdobím t-1

Relativní příspěvky jednotlivých poměrových ukazatelů jsou dány poměrem logaritmů indexů přičinného ukazatele a ROE násobeným relativní změnou ROE. Vliv rentability tržeb na změnu ROE vyjádříme jako

Vliv obratu aktiv na změnu ROE

Vliv finanční páky na změnu ROE

Predikce finanční tísně

Souhrnnými diagnostickými nástroji finanční analýzy jsou predikční modely finanční tísně. Často též označované jako modely včasného varování.

Predikční modely se člení na bonitní a bankrotní. Modely pracují s několika vybranými ukazateli, kterým jsou přiřazeny váhy. Výsledkem modelu je jediná hodnota, která umožňuje hodnocení společnosti. Právě hodnocení na základě jedné výsledné hodnoty je výhodou této skupiny nástrojů.

Smyslem těchto modelů je říci, zda je společnost finančně zdravá či nikoliv a zda jí v blízké budoucnosti hrozí nebezpečí úpadku.

Bonitní modely

Bonitní modely hodnotí finanční zdraví podniku. Hodnocení je založeno na bodování vybraných oblastí a zařazení dosaženého skóre do kategorie, která vyjadřuje stupeň finančního zdraví společnosti. Nejznámnějšími bonitními modely jsou Kralickův Quicktest, Tamariho model a Argentiniho model.

Kralickův Quicktest (QT) je určen k rychlému posouzení finančního zdraví společnosti. Test je založen na 4 poměrových ukazatelích, které hodnotí finanční stabilitu a výnosovou situaci. Výsledná známka finančního hodnocení je založena na prostém aritmetickém průměru bodů přiřazených výsledným hodnotám jednotlivých poměrových ukazatelů

R₁ ... míra samofinancování, R₂ ... doba splácení dluhu v letech, R₃ ... cashflow v % z tržeb, R₄ ... rentabilita celkového kapitálu v % (ROA)

R₁ = (vlastní kapitál/celkový kapitál)·100
R₂ = (cizí kapitál - krátkodobý finanční majetek)/bilanční CF
R₃ = (provozní CF/tržby)·100
R₄ = (EBIT/aktiva)·100

Známky pro hodnocení ukazatelů v QuickTestu

Ukazatel	(1)	(2)	(3)	(4)	(5)
R1	> 30 %	> 20 %	> 10 %	> 0 %	negativní
R2	< 3 roky	< 5 let	< 12 let	> 12 let	> 30 let
R3	> 10 %	> 8 %	> 5 %	> 0 %	negativní
R4	> 15 %	> 12 %	> 8 %	> 0 %	negativní

Výsledné skóre QT je posuzováno stejně jako ve škole (1 - výborné finanční zdraví, 5 - velmi vážná finanční situace). Průměrná hodnota okolo 3 představuje šedou zónu s nevyhraněnou finanční situací.

Doporučuje se také vyhodnotit výsledky samostatně za finanční stabilitu [(R₁ + R₂)/2)] a výnosovou situaci podniku [(R₃ + R₄)/2)].

Bankrotní modely

Bankrotní modely umožňují identifikovat příznaky zhoršující se finanční situace podniku, která může vyústit v bankrot. Nejznámější modely, které jsou výsledkem diskriminační analýzy, jsou Altmanův model, Tafflerův model a Index důvěryhodnosti IN.

Následující Altmanův model slouží pro diagnózu společností kótovaných na burze cenných papírů

X₁ ... pracovní kapitál/aktiva
X₂ ... nerozdělené zisky/aktiva
X₃ ... EBIT/aktiva
X₄ ... tržní hodnota vlastního kapitálu/účetní hodnota dluhu
X₅ ... tržby/aktiva

EBIT je kategorie zisku před zdaněním a úroky. Eliminuje vliv rozdílné kapitálové struktury a míry zdanění při srovnání s jinými společnostmi.

Jestliže hodnota modelu převyšuje 2,99 je společnost ve výborné finanční kondici. Naopak hodnota nižší než 1,81 představuje pásmo bankrotu. Interval Z ∈ ⟨1,88; 2,99⟩ představuje pásmo šedé zóny. Společnosti v šedé zóně nelze jednoznačně identifikovat jako finančně zdravé nebo s rizikem úpadku.