zpět na výpis    domů » makroekonomie » Spotřební a investiční funkce

Spotřební a investiční funkce

Publikováno: 15.5.2017

Spotřební a investiční funkce

Spotřeba a investice jsou významné složky agregátních výdajů v ekonomice. Jejich znalost umožňuje pochopit, jakým způsobem je určována agregátní poptávka, celkový produkt a zaměstnanost.

Ekonomiky s vysokým podílem spotřeby k důchodu relativně málo investují a mají nízký ekonomický růst. Naopak ekonomiky s vysokým podílem úspor více investují a dosahují vyššího ekonomického růstu. Úspory a investice jsou klíčové pro hospodářský růst země. Jejich rovnováha je podmínkou makroekonomické rovnováhy na trhu statků a služeb.

Kapitola stručně představuje spotřební a investiční výdaje na agregátní úrovni. Následující výklad tvoří základ pro jednoduchý keynesiánský model, který je vyložen v rámci Teorie determinace produktu.

Spotřební a úsporová funkce

Domácnosti rozdělují svůj důchod na spotřebu a úspory. Spotřební výdaje domácností představují výdaje na finální statky a služby. Úspory představují část důchodu, která není spotřebována.

Spotřeba domácností

V rámci keynesiánské teorie determinace produktu je používána krátkodobá spotřební funkce, která funkcí běžného důchodu.

Keynesiánská spotřební funkce

Ca ... autonomní spotřeba
c ... mezní sklon ke spotřebě
Y ... běžný důchod domácností

  • autonomní spotřeba (Ca) - spotřební výdaje nezávislé na výši důchodu
  • indukovaná spotřeba (c·Y) - spotřební výdaje závislé na výši důchodu, je dána součinem mezního sklonu ke spotřebě a důchodu

Součet autonomní a indukované spotřeby vyjadřuje celkovou výši spotřebních výdajů domácností.

Mezní sklon ke spotřebě (Marginal Propensity to Consume)
= vyjadřuje dodatečnou změnu spotřeby v důsledku dodatečné jednotky důchodu

c = ΔC/ΔY

c ... mezní sklon ke spotřebě (MPC)
ΔC ... změna spotřebních výdajů
ΔY ... změna disponibilního důchodu

Úspory domácností

Úspory (S) jsou tou částí důchodu, která není spotřebována. Úspory se rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu. Funkce úspor má následující podobu:

Keynesiánská úsporová funkce

Sa ... autonomní úspory
s ... mezní sklon k úsporám
Y ... běžný důchod domácností

  • autonomní úspory (-Sa) - výše úspor při nulové výši důchodu (čerpání úspor nebo půjček na spotřebu), jsou rovny záporné výši autonomní spotřeby (-Ca)
  • indukované úspory (s·Y) - úspory závislé na výši důchodu, jsou dány součinem mezního sklonu k úsporám a důchodu

Součet těchto dvou složek vyjadřuje celkovou výši úspor domácností.

Mezní sklon k úsporám (Marginal Propensity to Save)
= vyjadřuje dodatečnou změnu úspor v důsledku dodatečné jednotky důchodu

s = ΔS/ΔY

s ... mezní sklon k úsporám (MPS)
ΔS ... změna úspor
ΔY ... změna disponibilního důchodu

Součet mezního sklonu ke spotřebě a mezního sklonu k úsporám je roven jedné.

Součet MPC a MPS

Grafická podoba spotřební a úsporové funkce

Grafická podoba spotřební funkce je níže na obrázku v horní části. Na ose kvadrantu pod úhlem 45° se nachází všechny kombinace spotřeby a důchodu, při kterých je spotřebován celý důchod. Při dané výši důchodu a spotřebních výdajích se rovnováha nachází v bodě E. Domácnosti v tomto bodě nespoří ani se nezadlužují. Vlevo od bodu E se domácnosti zadlužují nebo čerpají úspory na spotřebu (záporné úspory). Vpravo od bodu E je důchod vyšší než spotřební výdaje a domácnosti vytvářejí úspory (kladné úspory).

Poloha spotřební funkce je dána výší autonomní spotřeby (Ca). Sklon křivky je určován mezním sklonem ke spotřebě (c). Čím vyšší je mezní sklon ke spotřebě, tím strmější je křivka spotřební funkce.

Úsporová funkce je zrcadlovým odrazem spotřební funkce. Rovnováha se nachází při stejné výši důchodu v bodě E. Velikost autonomních úspor (Sa) odpovídá velikosti autonomní spotřeby (Ca). Sklon úsporové funkce je dán mezním sklonem k úsporám (s).

Keynesiánská spotřební a úsporová funkce

Investice a investiční funkce

Investice jsou další složkou agregátních výdajů v ekonomice. Výše investic je velmi nestálá a kolísá v závislosti na hospodářském cyklu ekonomiky.

Investice v krátkém období ovlivňují HDP svým vlivem na agregátní poptávku. V dlouhém období ovlivňují ekonomický růst svým vlivem na potenciální produkt.

Investice představují akumulaci kapitálu. V ekonomickém slova smyslu se jimi rozumí tvorba reálného kapitálu nebo přírůstek kapitálové zásoby (nikoliv finanční investice). Složky investic:

  • investice do továrních budov a výrobního zařízení
  • investice do bytové výstavby
  • investice do zásob

Nejvýznamnější faktory, které ovlivňují investiční výdaje jsou úroveň HDP, reálná úroková sazba, daně a očekávání budoucích událostí.

Z pohledu hospodářské politiky je nejvýznamější nástroj pro ovlivňování investičních výdajů monetární politika, která působí právě skrze reálnou úrokovou sazbu.

Křivka investiční poptávky

Křivka investiční poptávky vyjadřuje vztah mezi reálnou úrokovou sazbou a objemem investic. S růstem úrokové sazby roste mezní efektivnost kapitálu a klesá objem investic a opačně. Mezi reálnou úrokovou sazbou a objemem investic je inverzní vztah. Křivka investiční poptávky je klesající.

Křivka investiční funkce

Plánované a neplánované investice

Investiční výdaje se člení na plánované a neplánované investice. Neplánované investice vznikají z nerovnovážného stavu mezi agregátní poptávkou a agregátním produktem ekonomiky. Pouze v bodě rovnováhy jsou neplánované investice nulové.

V rámci jednoduchého keynesiánského modelu se předpokládá, že plánované investiční výdaje jsou autonomní. Jsou tedy nezávislé na produktu ekonomiky. Křivka autonomních investic je horizontální, pro kteroukoliv výši agregátního produktu.

Křivka autonomních investic
CVIČENÍ

  1. Pan XY dostává důchod ve výši 1000 peněžních jednotek. Jeho autonomní spotřební výdaje činí 600 jednotek a mezní sklon ke spotřebě je 0,6. Odvoďte keynesiánskou funkci úspor.
  1. S = Y - C = Y - (Ca + c·Y) = -Ca + (1 - c)·Y = -600 + (1 - 0,6)·Y   ⇒   S = -600 + 0,4·Y

Líbí se vám článek a chcete vědět o každém dalším? Dejte Like Financím v praxi na sociálních sítích.

Google+

Sdílejte článek na sociálních sítích

Seznam použité literatury
  • HOLMAN, R.: Markoekonomie. Středně pokročilý kurz. C. H. Beck 2010, Praha. Druhé vydání, 424 stran. ISBN 978-80-7179-861-3
  • MACH, M.: Markoekonomie II pro magisterské (inženýrské) studium. 1. a 2. část. MELANDRIUM 2001, Slaný. Třetí vydání, 367 stran. ISBN 80-86175-18-9
  • RUSMICHOVA, L., SOUKUP, J. a kol.: Makroekonomie. MELANDRIUM 2002, Praha. Páté vydání, 167 stran. ISBN 80-86175-24-3
  • SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D.: Ekonomie. Nakladatelství Svoboda 1995, Praha. Druhé vydání, 1011 stran. ISBN 80-205-0494-X
Nahoru